Klauze, které hodnotíme jako slovesné jsou souhrnně popsány v 5.4.1 - "Slovesné klauze". V této sekci uvádíme přesnější pravidla anotace některých závislých slovesných klauzí, ve kterých v povrchové podobě věty není přítomen určitý slovesný tvar. Jsou to:
-
závislé infinitivní konstrukce (viz 5.5.1.1 - "Závislé infinitivní konstrukce"),
-
závislé participiální konstrukce (viz 5.5.1.2 - "Závislé participiální konstrukce"),
-
přechodníkové konstrukce (viz 5.5.1.3 - "Přechodníkové konstrukce"),
-
konstrukce s adjektivy připojenými podřadicí spojkou (viz 5.5.1.4 - "Konstrukce s adjektivy připojenými podřadicí spojkou").
Elipsa řídícího slovesa závislé klauze. Závislá slovesná klauze, ve které je v povrchové podobě věty elidováno řídící sloveso, je anotována podle pravidel o doplňování uzlů pro elidované výrazy popsaných v 5.12.1.1 - "Elipsa řídícího slovesa".
Příklad:
Řekl: Nač {#EmpVerb.EFF} ten spěch? obr. 5.38
Oslava se vydařila, protože Jirka hrál.CAUS na kytaru a Hana {hrát.CAUS} na klavír.
Stojí-li v závislé klauzi na místě určitého slovesného tvaru jen infinitiv nějakého slovesa, zachycujeme uzel reprezentující tento infinitiv jako efektivní kořen této závislé klauze.
Infinitivní konstrukce může být jak valenčním doplněním nějakého slova v řídící klauzi (infinitivní konstrukce je obsahovou klauzí), tak může vyjadřovat různé adverbiální významy (infinitivní konstrukce je adverbiální klauzí). Specifickým případem infinitivní konstrukce je infinitivní konstrukce vyjadřující podmínku (viz 5.5.1.1.1 - "Infinitivem vyjádřená podmínka"). Zvláštní pravidla platí pro ustrnulé infinitivní konstrukce - viz 5.5.1.1.2 - "Ustrnulé infinitivní konstrukce".
Uzel reprezentující sloveso v infinitivu má vyplněný valenční rámec.
Pozor! Infinitivní konstrukce často závisí na slovese nebo substantivu kontroly, subjekt infinitivu je pak kontrolován nějakým valenčním doplněním řídícího slovesa nebo substantiva. Doplněný uzel pro kontrolovaný subjekt infinitivu má zástupné t-lema #Cor (viz 8.2.4 - "Kontrola"). Není-li subjekt infinitivu kontrolován, má doplněný uzel pro subjekt zpravidla t-lema #Gen. Může však mít i zástupné t-lema #PersPron, pokud lze subjekt z kontextu jednoznačně určit (k t-lematům subjektu infinitivu viz i 8.4 - "Přehled t-lemat pro subjekt infinitivu").
Případné modální významy infinitivní konstrukce jsou zachyceny gramatémy (viz 4.5.10 - "Gramatém deontické modality (deontmod)").
Příklady:
Máš dvě možnosti, jak získat.PAT
Rodiče se dozvěděli, jak s dítětem zacházet.PAT obr. 5.40
Nevím, kam jít.PAT
<Jestliže> odejít.COND, tak hned. obr. 5.41
Infinitivní konstrukce vyjadřují zpravidla nějaké modální významy (přání, zvolání, rozkaz apod.). Srov.:
-
Nevím, kam jít.
= Nevím, kam mám/musím/bych měl jít.
-
Rodiče se dozvěděli, jak s dítětem zacházet.
= Rodiče se dozvěděli, jak mají/mohou/musí s dítětem zacházet.
!!! Modální významy infinitivních konstrukcí nejsou v PDT prozatím zachyceny: uzly reprezentující infinitiv mají v gramatému deontmod hodnotu decl (viz 4.5.10 - "Gramatém deontické modality (deontmod)")
Specifickým případem závislých infinitivních konstrukcí jsou infinitivní konstrukce vyjadřující podmínku, které jsou k řídící klauzi připojeny bez podřadicí spojky.
Uzel pro sloveso v infinitivu má funktor COND.
!!! V gramatému verbmod (viz 4.5.9 - "Gramatém slovesné modality (verbmod)") by uzel pro sloveso v infinitivu měl mít vyplněnou hodnotu cdn, prozatím však má vyplněnou hodnotu ind.
Subjekt infinitivu tu není ve vztahu gramatické koreference (v pozici kontrolovaného členu). Doplněný uzel pro subjekt infinitivu má zástupné t-lemata #Gen nebo #PersPron. Subjekt infinitivu může navíc v těchto konstrukcích být i povrchově vyjádřený.
Příklady:
Nebýt.COND vás, nebyl bych tady. obr. 5.42
Já tam být.COND, tak se to vyřešilo. obr. 5.43
Nenastat.COND ten problém, ještě bych tam pracoval.
(Já/On) Nenapsat.COND tu knihu, nic by po něm nezůstalo.
Být.COND tu Honza, tak jsme toho udělali, mnohem víc.
Některé infinitivní konstrukce ustrnuly natolik, že jejich řídící infinitiv považujeme za adverbium (sempos=adv), které si ponechalo omezenou část slovesného valenčního potenciálu.
Ustrnulé slovesné (nejen infinitivní) konstrukce pak často interpretujeme jako neslovesné frazémy (viz 5.8.2 - "Slovesná frazeologická spojení").
T-lematem uzlu reprezentujícího ustrnulý infinitiv je přítomná ustrnulá forma (tedy například celý infinitiv i se záporkou ne). Uzel pro řídící ustrnulý infinitiv má funktor podle pozice ve větné struktuře.
Příklad:
Přijdu, co.DPHR nevidět.TWHEN obr. 5.44
Pravidelné (kongruentní) závislé participiální konstrukce zachycujeme jako:
-
aktant.
Ve valenční pozici má efektivní kořen participiální konstrukce funktor některého z aktantů. Pozice aktantu je tu vždy analogická pozici doplňkové, jde o aktantovou pozici s dvojí závislostí (viz 5.1.2 - "Nezávislostní hrany").
Příklad:
Zůstává inspirován.
PATčlánkem. -
doplněk.
Jako doplněk zachycujeme participiální konstrukci, je-li v nevalenční pozici, není připojena žádným podřadicím spojovacím výrazem a nevyjadřuje-li žádné adverbiální významy.
Pravidla anotace doplňků viz i 5.10 - "Doplněk (dvojí závislost)".
Příklady:
Profesor, inspirován.
COMPLčlánkem, přednášel o nových problémech. obr. 5.45Profesor přednášel o nových problémech, inspirován.
COMPLčlánkem. -
adverbiální klauzi.
Výjimečně může participiální konstrukce vyjadřovat adverbiální významy, zejména je-li připojena podřadicí spojkou.
Příklad:
Dům, ač zadlužen.
CNCS, byl prodán velmi rychle. obr. 5.46
Efektivní kořen závislé participiální konstrukce (uzel reprezentující participium) závisí vždy na uzlu pro sloveso, má t-lema infinitivu a příslušný funktor. Uzel pro participium má vyplněný valenční rámec. Subjekt participia je vždy ve vztahu gramatické koreference se subjektem slovesa, na kterém participium závisí (k tomu viz 8.2.3 - "Koreference u doplnění s dvojí závislostí vyjádřených slovesnou formou").
Obrázek 5.45. Závislá participiální konstrukce
Profesor, inspirován článkem, přednášel o nových problémech.
Rozhodování mezi participiální konstrukcí a adjektivní skupinou. Participiální konstrukce (uzel pro řídící participium má t-lema infinitivu slovesa) není vždy možné jednoznačně odlišit od adjektivních skupin s krátkým tvarem adjektiva na místě řídícího členu (t-lematem uzlu pro řídící adjektivum je dlouhý adjektivní tvar): krátký tvar deverbativního adjektiva je morfologicky totožný s trpným participiem slovesa. V tektogramatických stromech zachycujeme tyto případy primárně jako participiální konstrukce. Výjimkou jsou konstrukce vyjadřující výsledný stav, vyplývající z reflexivně pojatého děje (viz k tomu 7.2.2.1 - "Verbonominální predikát vs. opisné pasivum").
Konstrukce vyjadřující výsledný stav, vyplývající z reflexivně pojatého děje, zachycujeme jako adjektivní skupiny. Srov.:
-
Prezident, přesvědčen.
RSTR, že vláda neplní své povinnosti, svolal tiskovou konferenci. [t-lemma=přesvědčený;sempos=adj.denot= Prezident se přesvědčil, že vláda neplní své povinnosti.
Konstrukce nemá význam: "někdo přesvědčil prezidenta, že ..", ale: "prezident přesvědčil sebe sama, že...".
Další příklady:
Prezident zůstává přesvědčen.PAT, že vláda neplní své povinnosti. [t-lemma=přesvědčený; sempos=adj.denot
Prezident svolal tiskovou konferenci, přesvědčen.COMPL , že vláda neplní své povinnosti. [t-lemma=přesvědčený; sempos=adj.denot
Efektivní kořen adjektivní skupiny (uzel pro řídící adjektivum) má ve valenčních pozicích funktor některého z aktantů. V nevalenčních pozicích má buď funktor RSTR (pro přívlastek) nebo funktor COMPL (pro doplněk); záleží tu na pozici adjektivní skupiny v povrchové podobě věty (viz 5.10 - "Doplněk (dvojí závislost)").
Rozhodování mezi krátkým tvarem adjektiva a trpným participiem se týká i pozice po slovese "být", viz 7.2.2.1 - "Verbonominální predikát vs. opisné pasivum".
!!! Rozhodování mezi krátkým tvarem adjektiva a trpným participiem proběhlo až na tektogramatické rovině. Na morfologické rovině jsou výrazy přesvědčen, unaven, připraven apod. vždy ohodnoceny jako tvary slovesa.
Nekongruentní participiální konstrukce, tzv. nespojité příčestí zachycujeme jako vloženou vedlejší větu podmínkovou.
Efektivní kořen závislé konstrukce (uzel pro participium s t-lematem infinitivu), má funktor COND a v atributu is_parenthesis má vyplněnou hodnotu 1. Hodnota 1 je v atributu is_parenthesis vyplněna u všech uzlů reprezentujících výrazy závislé konstrukce.
Uzel pro participium má vyplněný valenční rámec. Mezi aktanty participia obvykle chybí jedno valenční doplnění, které je vyjádřeno řídící klauzí. Je-li tomu tak, má nově vytvořený uzel pro toto chybějící valenční doplnění zástupné t-lema #PersPron. Mezi tímto nově vytvořeným uzlem a efektivním kořenem řídící klauze je zachycen koreferenční vztah. V konstrukcích, ve kterých koreferenční vztah mezi jedním z aktantů participia a řídící klauzí nepřichází v úvahu, mají uzly pro chybějící aktanty participia zpravidla zástupné t-lema #Gen.
Zachycování nekongruentních participiálních konstrukcí je analogické zachycování konstrukcí s obráceným syntaktickým vztahem (viz 5.7.3.1 - "Obrácený syntaktický vztah mezi klauzemi"). Vzhledem k významu podmínky má však efektivní kořen závislé participiální konstrukce funktor COND, nikoli PAR, jako je tomu u obráceného syntaktického vztahu, kde význam podmínky (ani žádný jiný sémantický vztah) není. Pouze v případech, kdy není vhodné (z významových důvodů) přiřadit nekongruentní participiální konstrukci funktor COND, má efektivní kořen participiální konstrukce funktor PAR.
Příklady:
Upřímně řečeno.COND, vybrala si špatného partnera. [is_parenthesis=1] obr. 5.47
Dobře počítáno.COND, nebyla to pravda. [is_parenthesis=1] obr. 5.48
Kongruentní přechodníkové tvary (jejichž subjekt se shoduje se subjektem řídícího slovesa) zachycujeme jako konstrukce doplňkové.
Efektivní kořen přechodníkové konstrukce (uzel reprezentující přechodník) má t-lema infinitivu a funktor COMPL, závisí vždy na uzlu pro sloveso. Uzel pro přechodník má vyplněný valenční rámec (k t-lematům uzlů pro subjekt viz i 8.2.3 - "Koreference u doplnění s dvojí závislostí vyjádřených slovesnou formou"). Subjekt přechodníku je vždy ve vztahu gramatické koreference se subjektem slovesa, na kterém přechodník závisí (k tomu viz 8.2.3 - "Koreference u doplnění s dvojí závislostí vyjádřených slovesnou formou").
Pravidla anotace doplňků viz 5.10 - "Doplněk (dvojí závislost)".
Příklad:
Odešel, maje.COMPL vztek na celý svět.
Ustrnulé nekongruentní přechodníky (subjekt přechodníku se neshoduje se subjektem řídící klauze) považujeme za adverbia (sempos=adv), která si ponechala omezenou část slovesného valenčního potenciálu.
T-lematem uzlu reprezentujícího ustrnulý přechodník není infinitiv příslušného slovesa, ale přítomná ustrnulá forma. Uzel pro řídící ustrnulý přechodník má funktor podle pozice ve větné struktuře.
Ustrnulé slovesné (nejen přechodníkové) konstrukce často interpretujeme jako neslovesné frazémy (viz 5.8.2 - "Slovesná frazeologická spojení").
Jako ustrnulé přechodníkové konstrukce/adverbia se vyskytují zejména následující výrazy:
| takřka |
| takříkajíc |
| stoje; leže; kleče; sedě; vstoje; vleže; vkleče; vsedě |
| vstávaje; lehaje |
chtě nechtě.DPHR |
chtíc nechtíc.DPHR |
soudíc; soudě co.PAT podle čeho.CRIT |
soudíc; soudě co.EFF o čem.PAT |
nehledíc; nehledě k čemu.PAT |
nehledíc; nehledě na co.PAT |
nemluvě o čem.PAT |
vycházejíc; vycházeje z čeho.PAT |
zahrnujíc; zahrnuje co.PAT kam.DIR3 |
nedbajíc; nedbaje čeho.PAT |
ne/počítajíc; ne/počítaje co.PAT kam.DIR3 |
vyjmouc; vyjímajíc; vyjímaje co.PAT z.DIR1 |
Příklady:
Soudě.COND podle ministra zahraničí, je to špatný výkon. obr. 5.49
Spotřeba je mnohem větší, o cenách ani nemluvě.CNCS obr. 5.50
Ustrnulé přechodníkové předložky. Některé přechodníkové konstrukce ustrnuly natolik, že je obtížné přiřadit jim samotným nějaký funktor, významu nabývají až ve spojení se svým rozvíjejícím doplněním. Přestože proti chápání těchto výrazů jako předložek mluví to, že nemají pevné slovosledné postavení, hodnotíme je jako sekundární předložky (tzn. v tektogramatickém stromě nejsou reprezentovány samostatným uzlem). Jako ustrnulé přechodníkové předložky hodnotíme výrazy:
vyjma+4 (RESTR) |
končíc+7 (TTILL) |
konče+7 (TTILL) |
počínajíc+7 (TSIN) |
počínaje+7 (TSIN) |
Výrazy počínaje+7, počínajíc+7, konče+7, končíc+7 mohou být užity i ve funkci operátoru (viz 7.11 - "Matematické operace a intervaly").
Příklad:
Pozvali všechny příbuzné <vyjma> jeho bratra.RESTR obr. 5.51
Je-li adjektivum rozvíjející nějaké doplnění připojeno pomocí podřadicí spojky (která vyjadřuje významový vztah tohoto adjektiva k doplnění, které rozvíjí), hodnotíme spojení podřadicí spojky a adjektiva jako závislou slovesnou klauzi, ve které není v povrchové podobě věty vyjádřeno řídící sloveso.
V tektogramatickém stromě je na místo chybějícího slovesa doplněn uzel pro prázdné sloveso (uzel s t-lematem #EmpVerb) s funktorem, který odpovídá významu podřadicí spojky. Uzel reprezentující adjektivum závisí na uzlu pro prázdné sloveso jako patiens. Celá závislá klauze rozvíjí buď jiné adjektivum, nebo celou jmennou skupinu.
Příklady:
Má svůj hluboký, <přestože> {#EmpVerb.CNCS} zkarikovaný.PAT smysl. obr. 5.52
Není moudré rozházet si to <byť> s {#EmpVerb.CNCS} potenciálním.PAT významným politikem. obr. 5.53
Měřit něco platným, <byť> {#EmpVerb.CNCS} spleteným.PAT zákonem.
levné, <protože> {#EmpVerb.CAUS} nepotřebné.PAT zboží
