Z hlediska reciprocity rozlišujeme u sloves významy umožňující reciprocikalizaci a významy, které proces reciprocikalizace neumožňují. Hlavním kritériem je tu podmínka homogennosti těch valenčních doplnění, která jsou kandidáty na zrecipročnění. Srov.:

!!! V současné verzi valenční slovníku je takto odlišených valenčních rámců jen velmi málo. U většiny sloves je k dispozici jen jeden valenční rámec, který je přiřazován slovesům s homogenními i nehomogenními valenčními doplněními zároveň.

U sloves, u kterých si konkuruje vyjádření patientu (respektive adresátu) akuzativem a předložkovou skupinou s+7 (tj. u tranzitivních sloves), vydělujeme dva valenční rámce: valenční rámec s patientem vyjádřeným předložkovou skupinou s+7 (který nese potenciální reciproční význam) a valenční rámec s patientem v akuzativu (který tuto reciproční charakteristiku nemá a získává ji až po transformaci). V případě reciproční konstrukce přiřazujeme slovesu rámec s patientem v akuzativu. Srov.:

!!! Vydělování dvou valenčních rámců (s patientem vyjádřeným předložkovou skupinou s+7 a s patientem v akuzativu) je prozatímní řešení. Je třeba znovu pečlivě zvážit vztahy mezi ne/recipročními významy a jednotlivými povrchově-syntaktickými realizacemi valenčních doplnění.

Reciproční "se". Z hlediska reciprocity rozlišujeme trojí se:

Charakteristickým formálním příznakem vyjádření reciprocity u substantiv je forma mezi+7. Ve valenčních rámcích není forma mezi+7 zapsána mezi možnými formami vyjádření valenčního doplnění, jde o pravidelný formální prostředek pro vyjádření reciprocity (viz i 5.2.2.3 - "Pravidelné změny v povrchově-syntaktické realizaci (nezaznamenávané ve valenčním rámci)"). Srov.:

Reciprocitu zachycujeme pomocí nově vytvořeného uzlu se zástupným t-lematem #Rcp, který je do tektogramatického stromu doplněn na pozici valenčního doplnění, která je v povrchové podobě věty nerealizovaná právě v důsledku recipročního vztahu. Doplněný uzel má funktor, který této chybějící pozici valenčního rámce odpovídá. Mezi doplněným uzlem (t_lemma=#Rcp) a mezi valenčním doplněním, ve kterém jsou oba zrecipročněné členy vyjádřeny najednou, je zachycen vztah gramatické koreference (viz 8.2.6 - "Koreference v recipročních konstrukcích"). Srov.:

Týká-li se vztah reciprocity dvou valenčních doplnění, z nichž žádný neodpovídá aktoru, je valenční pozici, ve které jsou zrecipročněné členy vyjádřeny najednou, přiřazen ten funktor, který je ve valenčním rámci zapsán jako první v pořadí (povrchově-syntaktická realizace též odpovídá zápisu u tohoto funktoru). Má-li například sloveso ve valenčním rámci aktor, patiens, efekt a vztah reciprocity je mezi členy, které odpovídají pozicím patientu a efektu, je vyjádřené valenční pozici přiřazen funktor PAT a doplněný uzel s t-lematem #Rcp má funktor EFF. Srov.:

Další příklady:

Podobně, má-li sloveso ve valenčním rámci pozice odpovídající funktorům ACT, PAT, DIR1 a DIR3 a vztah reciprocity je mezi členy, které odpovídají pozicím DIR1 a DIR3, je vyjádřené valenční pozici přiřazen funktor DIR1 a doplněný uzel s t-lematem #Rcp má funktor DIR3; například:

Formální prostředek vyjádření reciprocity. Reciproční vztah je v povrchové podobě věty zpravidla signalizován tvary slova se (k sobě, mezi sebou), tento (výrazový) ukazatel reciprocity však není pro reciproční konstrukci podmínkou. Případný, v povrchové podobě věty vyjádřený ukazatel reciprocity (tvary slova se) není na tektogramatické rovině reprezentován samostatným uzlem, ale odkazy na tyto analytické uzly jsou uloženy v atributu a u doplněného uzlu s t-lematem #Rcp. Například:

Pozor! Adverbiale navzájem, vzájemně, spolu jsou vždy reprezentovány samostatným uzlem (zpravidla s funktorem MANN). Například:

Pozor! Reciproční vztah zachycujeme jen tam, kde se recipročního vztahu účastní členy valenčního rámce a kde v důsledku reciprocity zůstane v povrchové podobě věty jedna obligatorní valenční pozice neobsazena.

V konstrukcích, ve kterých jsou všechny valenční pozice lexikálně obsazeny, a vztah mezi některými členy lze přesto hodnotit jako reciproční (zejména u sloves inherentně recipročních), není v tektogramatickém stromě tato případná reciprocita nijak zachycena; jedná se například o konstrukce jako:

Nezachycujeme ani reciprocitu mezi neobligatorními volnými doplněními.

Reciproční vztah v konstrukcích, ve kterých jsou všechny valenční pozice lexikálně obsazeny, je vždy jen potenciální. Implikace reciprocity může být vysoce pravděpodobná, ale není absolutní (a to ani u inherentně recipročních sloves). Kontextem může být tato potenciální reciprocita zrušena. Srov.:

Z hlediska určování reciprocity jsou problematické zejména konstrukce, ve kterých je možné vyjádřit patiens (respektive adresát) akuzativem nebo předložkovou skupinou s+7. Rozdíly v zachycování těchto konstrukcí jsou popsány v následujícím přehledu:

Reciproční vs. reflexivní konstrukce. V homonymních konstrukcích, ve kterých tvar slova se může být chápán buď jako formální ukazatel reciprocity, nebo jako valenční doplnění (jako reflexivní zájmeno), které vyjadřuje totožnost tohoto valenčního doplnění s nejbližším subjektem, je tato homonymie na základě kontextu odstraněna směrem k jednomu významu. Srov.:

Násobení recipročních vztahů. Reciproční vztahy se v jedné konstrukci mohou i násobit. Srov.:

K procesu reciprocikalizace dochází i u valenčních doplnění substantiv, a to nejen deverbativních. Například:

Při zachycování reciprocity u substantiv postupujeme podle stejných pravidel jako u sloves. Srov.:

Obdobně jako u sloves může i reciproční vztah mezi substantivními doplněními být v povrchové podobě věty signalizován tvary slova se (k sobě, mezi sebou). Tyto případné, v povrchové podobě věty vyjádřené ukazatele reciprocity nejsou na tektogramatické rovině reprezentovány samostatným uzlem, ale odkazy na tyto analytické uzly jsou uloženy v atributu a u doplněného uzlu s t-lematem #Rcp. Například:

Adjektiva vzájemný, společný jsou analogicky podle slovesných konstrukcí reprezentována samostatným uzlem (zpravidla s funktorem MANN). Například:

Charakteristickým formálním příznakem vyjádření reciprocity u substantiv je forma mezi+7 (viz i 5.2.4.2.1 - "Valenční rámce a reciprocita").

Příklady:

Předložková skupina mezi+7 (kterou považujeme u substantiv za formální příznak reciprocity, viz 5.2.4.2.1 - "Valenční rámce a reciprocita") se jako potenciální příznak reciprocity vyskytuje i u sloves, v konstrukcích se zvratným a opisným pasivem.

Slovesa s konkurenčními valenčními doplněními a jejich valenční rámce jsou popsány v 5.2.3.1.5 - "Konkurence doplnění různých funktorů při zachování významu slovesa".

Zachycení valence sloves, která mají valenční rámec s alternací valenčních doplnění na jedné pozici. Valenční pozice obligatorního doplnění zapsaná ve valenčním rámci jako alternace několika různých doplnění (s různými funktory) je naplněna tehdy, je-li sloveso rozvito některým z těchto konkurenčních doplnění.

V případě, že sloveso není v povrchové podobě věty rozvito žádným z možných konkurenčních doplnění, doplní se na pozici tohoto obligatorního doplnění nový uzel (t_lemma=#Oblfm). Nově doplněný uzel dostane funktor nejobecnějšího z možných konkurenčních doplnění. V případě nepřítomného obligatorního doplnění způsobu se doplní uzel s t-lematem #Oblfm a s funktorem MANN.

I při kopírování slovesa s konkurenčním valenčním doplněním (například ve srovnávací konstrukci) doplníme pod zkopírovaný uzel slovesa za konkurenční valenční doplnění nový uzel vždy s nejobecnějším funktorem bez ohledu na to, jakou alternativou bylo toto valenční doplnění vyjádřeno u původního slovesa. Platí tedy, že při doplňování nového uzlu na pozici konkurenčního valenčního doplnění doplňujeme vždy doplnění s nejobecnějším funktorem (u konkurenčních doplnění s významem způsobu je tímto funktorem MANN).

Srovnej:

Zachycení valence sloves, která mají více konkurenčních valenčních rámců pro jeden význam. Pro ta slovesa, u nichž je konkurence valenčních doplnění řešena ve valenčním slovníku prozatím pomocí více valenčních rámců (pro každé konkurenční doplnění jeden valenční rámec), jsou stanovena následující pravidla pro přiřazení a vyplnění valenčního rámce:

Srovnej příklady:

V případě, že se substantivum s valenčním potenciálem vyskytuje v povrchové podobě věty bez svých valenčních doplnění, případně jsou vyjádřena pouze některá jeho valenční doplnění, může být daná konstrukce natolik homonymní nebo i vágní, že ani na základě dostupného kontextu nelze jednoznačně určit, který z valenčních rámců má být danému substantivu přiřazen.

Valenční rámec je v případech víceznačné interpretace přiřazen na základě subjektivního rozhodnutí anotátora, na základě toho, jak anotátor danému kontextu rozumí.

Děj s účastí konatele vs. samovolný proces. Mezi valenčním rámcem pro význam děje s účastí konatele a valenčním rámcem pro samovolný proces se často rozhodujeme u substantiv jako: snížení, šíření, zvednutí, zpevnění, zpomalení, posílení, tj. u deverbativních substantiv, která mohou být odvozena jak od aktivního slovesa, tak od jeho zvratné podoby.

Pro taková substantiva jsou ve valenčním slovníku dva rámce:

Vedle případů, kdy je možné poměrně spolehlivě rozlišit, zda jde o samovolný proces, nebo o proces s účastí konatele, existuje celá řada výskytů, kdy pro takové rozhodování chybí kontext (nebo znalost situace). Srovnej:

Další nejednoznačné případy:

Problematičnost přiřazení valenčního rámce v případě jemného rozdílu ve valenčních rámcích. U řady substantiv je různými valenčními rámci postižen i jemný rozdíl ve významu. Výběr jednoho z těchto valenčních rámců je však u konkrétního výskytu substantiva bez postačujícího kontextu problematický. Srov.:

Konkurenční valenční doplnění u substantiv. V 5.2.3.1.5 - "Konkurence doplnění různých funktorů při zachování významu slovesa" jsou popsány případy konkurencí valenčních doplnění u sloves. Tyto konkurence se přenáší i na substantiva. Srov.:

!!! Konvence o přednosti doplnění jednotlivých funktorů zavedené u sloves (viz 5.2.3.1.5 - "Konkurence doplnění různých funktorů při zachování významu slovesa"), nejsou u substantiv (prozatím) uplatněny. Valenční rámec je v případech víceznačné interpretace přiřazen na základě subjektivního rozhodnutí anotátora.

Nevalenční rozvití deverbativních substantiv označujících děj (viz 5.2.3.2.4.1 - "Valenční rámce substantiv označujících děj") mají funktor, jaký by měla v případě, že by rozvíjela odpovídající základové sloveso. Pokud je tedy substantivu přiřazen valenční rámec pro dějový význam, pak všechna doplnění tohoto substantiva včetně shodných adjektivních rozvití jsou ohodnocena funktory pro slovesná doplnění. Srov.:

Další příklady:

Substantivní funktor RSTR je přiřazen pouze v případech:

Pozor! Shodná adjektivní rozvití (s výjimkou přivlastňovacích adjektiv a zájmen) se nepovažují za vyjádření aktantu, ale zachycují se s funktory pro volná slovesná doplnění; například:

!!! Nevalenční doplnění substantiv (označujících děj), která jsou vyjádřena shodným adjektivem, mají v datech přiřazeny odpovídající funktory pro slovesná volná doplnění systematicky jen u verbálních substantiv (zakončených na -ní, -tí) a opravdu důsledně jen v případě funktoru TWHEN. V ostatních případech mají shodná adjektivní rozvití často funktor RSTR (místo odpovídajícího funktoru pro slovesné volné doplnění).

Deiktická slova koreferující s plnovýznamovými slovy mohou koreferovat i se slovy, která mají valenci (zpravidla se substantivy). Koreferenčním vztahem se k deiktickému slovu přenáší i valenční chování slova, na které deiktické slovo odkazuje. V povrchové podobě věty pak mohou být vyjádřena i valenční doplnění těchto koreferovaných slov.

Jde zejména o případy zastoupení substantiva majícího valenci vztažným zájmenem v závislé klauzi vztažné. Mezi vztažným zájmenem a substantivem je vyznačen vztah gramatické koreference (viz 8.2.2 - "Koreference vztažných prostředků"). Může ale jít i o případy textové koreference.

Uzel pro koreferující zájmeno dostane stejný funktor, který by v jeho pozici dostalo koreferované slovo (například i CPHR nebo DPHR). Je-li v povrchové podobě klauze s koreferujícím zájmenem vyjádřeno valenční doplnění koreferovaného slova, závisí toto valenční doplnění v tektogramatickém stromu na uzlu pro koreferující zájmeno s funktorem podle valenčního rámce koreferovaného slova. Ta obligatorní valenční doplnění koreferovaného slova, která nejsou v povrchové podobě klauze s koreferujícím zájmenem vyjádřena, doplňujeme do tektogramatického stromu pomocí nově vytvořených uzlů jen v případě vyznačení gramatických koreferenčních vztahů.

Zájmeno odkazující ke slovu, které má valenci, nemá přiřazený valenční rámec. Valenční rámec je přiřazen pouze koreferovanému slovu.

Srovnej:

Další příklady: