V důsledku zachycování vztahů syntaktické a lexikální derivace mohou konkrétnímu slovnímu tvaru odpovídat t-lema (na rovině tektogramatické) a m-lema (na rovině analytické), jejichž podoba je rozdílná.
Uzly komplexního typu se na základě t-lematu a funktoru seskupují do čtyř základních skupin, které jsou dále vnitřně členěny. Tyto čtyři základní skupiny nazýváme sémantickými slovními druhy. Sémantické slovní druhy jsou kategoriemi tektogramatické roviny a odpovídají základním onomaziologickým kategoriím (substance, vlastnost, okolnost, událost). Jsou to:
sémantická substantiva (viz i 4.6.1 - "Sémantická substantiva"),
sémantická adjektiva (viz i 4.6.2 - "Sémantická adjektiva"),
sémantická adverbia (viz i 4.6.3 - "Sémantická adverbia"),
sémantická slovesa (viz i 4.6.4 - "Sémantická slovesa").
Přináležitost komplexního uzlu k sémantickému slovnímu druhu je zaznamenána v atributu sempos. Viz dále 4.3.1 - "Atribut sempos".
Sémantické slovní druhy nejsou totožné se slovními druhy "tradičními" (viz 4.2.1 - "Vztah sémantických slovních druhů ke slovním druhům tradičním").
Tradiční slovní druhy. V češtině se tradičně rozlišuje deset slovních druhů: substantiva, adjektiva, zájmena, číslovky, slovesa, adverbia, předložky, spojky, částice a citoslovce. Přináležitost slova k některému z tradičních slovních druhů je určována (morfologickými, syntaktickými a sémantickými) charakteristikami m-lematu, které tomuto slovu odpovídá. Slovní druh m-lematu je zaznamenán v morfologickém tagu. K objasnění vztahu mezi sémantickými slovními druhy a slovními druhy tradičními (viz 4.2.1 - "Vztah sémantických slovních druhů ke slovním druhům tradičním") budeme užívat také pojem slovních druhů syntaktických.
Syntaktické slovní druhy. Syntaktický slovní druh slova postihuje funkci slova ve větě. Přináležitost slova k syntaktickému slovnímu druhu není zaznamenána v žádném atributu, tento pojem zavádíme v textu jako pomocný pro popis vztahu mezi sémantickými a tradičními slovními druhy. Rozlišujeme celkem čtyři syntaktické slovní druhy:
syntaktická substantiva.
Jako syntaktická substantiva jsou chápána slova, která rozvíjejí sloveso a zpravidla disponují morfologickými kategoriemi rodu, čísla a pádu. Jde hlavně o slova s větněčlenskou platností subjektu nebo objektu. Navíc mezi syntaktická substantiva počítáme slova s funkcí doplňku nebo jmenné části predikátu v případě, že ve svých morfologických kategoriích (disponují-li jimi) nejsou závislá na jiném substantivu, a slova plnící funkci neshodného přívlastku.
syntaktická adjektiva.
Za syntaktická adjektiva jsou považována slova, která rozvíjejí substantivum a v morfologických kategoriích rodu, čísla a pádu se shodují s řídícím substantivem (zpravidla jde o shodný přívlastek). Dále sem řadíme slova v pozici jmenné části predikátu nebo v pozici doplňku v případě, že se jejich morfologické kategorie (rod, číslo a pád, disponují-li jimi) shodují s morfologickými kategoriemi jiného substantiva v klauzi (zpravidla v pozici subjektu nebo objektu).
syntaktická adverbia.
Syntaktické adverbium rozvíjí sloveso nebo adjektivum a zpravidla nedisponuje žádnou morfologickou kategorií (v některých případech má kategorii stupně). Jedná se o slova s větněčlenskou platností adverbiále.
syntaktická slovesa.
Syntaktickým slovesem rozumíme slova s funkcí predikátu klauze řídící nebo závislé.
K terminologickému rozlišení sémantických a tradičních slovních druhů: sémantické slovní druhy budeme důsledně uvádět přívlastkem "sémantický " (tedy: "sémantická substantiva", "sémantický slovní druh substantiv", "sémantická adjektiva"), tradiční slovní druhy přívlastkem "tradiční" důsledně uvádět nebudeme (tedy: "substantiva", "tradiční substantiva", "slovní druh substantiv" apod.).