Dativ volný tradičně řadíme k Obj, ačkoliv jeho druhy mají různou syntaktickou platnost (Obj, Adv, AuxO). Protože je to pád nevazebný, tj. neřízený slovesem nebo adjektivem, klade se běžně i po slovesech nepředmětových. Jeho užití je motivováno sémanticky.

Po stránce významové lze rozlišit šest druhů volného dativu:

Dativ sdílnosti má ve větě funkci navazování a udržování kontaktu (to vám byla zábava, včera jsem ti nemohl usnout, on ti byl celý nesvůj). Funkci kontaktovou má i dativ zainteresování, někdy označovaný rovnou jako dativ sdílnosti (kyselina nám začíná reagovat, běží nám osmá minuta, neparkujte nám na trávě). Dativ emocionální citově zabarvuje výpověď (to je mi pěkný pořádek, ty nám tu lenošit nebudeš). Oba tyto dativy dostávají afun AuxO. (Viz kap. 3.3.7.4.)

Dativ přivlastňovací dostává afun Adv (příteli se ztratil pes, v uších mu hučelo, tetě se zalesknou oči, hodinky mi jdou špatně). Jedná se o dativ, který lze nahradit přídavným jménem přivlastňovacím (šlápl bratrovi na nohu lze nahradit šlápl na bratrovu nohu). (Viz kap. 3.3.5.)

I dativ příslovečný zřetelový dostává Adv (dětem to přišlo vhod, státu tím vznikají škody). (Viz kap. 3.3.5.)

Hranice mezi valenčním fakultativním Obj a dativem prospěchovým (Adv) je mnohdy vágní. U dativu prospěchového uvažujeme buď o Obj nebo o Adv podle významu rozpoznatelného z kontextu. Například ve větě Jirka napsal Pavlovi dopis dostane slovo Pavlovi funkci Obj, pokud má věta výnam Jirka něco sdělil Pavlovi dopisem, a naopak funkci Adv, když její význam je Jirka napsal dopis pro Pavla (místo Pavla) někomu. Nejsme-li schopni význam rozeznat, dáváme přednost Obj, protože je to valenční člen, i když fakultativní. V ostatních případech dostává dativ prospěchový funkci Adv (natrhala jsem jim hrušky).

Pouze dativ subjektový je vždy Obj (chce se mi pít, nemocnému se dýchá lépe, majorovi se sedělo dobře, co je mu?, bylo jim 17 let). (Viz kap. 3.3.4.) O subjektový dativ se nejedná v konstrukcích: bylo mi špatně / chladno / do smíchu, bude to stranám ku prospěchu, je mi to jedno, nejbližší je mi asi husitská církev, jeho způsob mi byl nejsympatičtější. Dativ v těchto větách považujeme za Adv.